Jdi na obsah Jdi na menu
 


Čipování hříbat 22.9.2017

Některé úkony jsou nezbytné a nelze se jim vyhnout. mezi ně patří také trvalé označení odchovaných hříbat, aktuálně dle legislativy čipem. Úmyslně jsem nahlašovala narozená hříbata až v září, protože bych během léčby nemohla do Málkovic dojet a na očipování je komisaři přichystat. Domnívám se, že v tomto mne ani nemůže nikdo zastoupit a to ze dvou důvodů:

1.) jen já od sebe rozeznám své poníky, vím tedy, ke které klisně patří které hříbě a nyní tedy už rozpoznám i hříbata mezi sebou.

2.) i kdyby byla hříbata jednoznačně barevně výrazně rozlišitelná, je to moje odpovědnost, že budou správně označena.

Takže díky pochopení Ing. Šímy, který mi den a čas své návštěvy oznámil týden dopředu, jsem mohla naplánovat, jak že se na tu akci včas ráno dostavím. Jezdím skoro přes celou republiku, takže se mi spoj, kterým bych byla v Málkovicích ráno, nenašla a tak jsem jela o den dřív a přespala v kamarádčino penzionu. Aspoň jsme se s Karolínou po roce zase viděly! Pak už tedy ráno stačilo ujet kousek autobusem a zbytek s Lunou dojít pěšky. V Málkovicích jsme byly cca 2 hodiny před domluveným časem čipování.

pd_50_file_003.jpgNezdržovala jsem se ani focením koní a šla chystat hrádě. Nanosila jsem si je do stodoly a rozdělila střední, koním přístupný prostor na dvě části. Pak jsem mohla nechat otevřená vrata stodoly, aniž by mi Rupertovo stádo mohlo utéci k silnici...

pd_85_file_006.jpgPak jsem vzala čtyři ohlávky a čtyři vodítka. Normálně bych asi uvázala Aletku a Pica ke krmelci a pokusila bych se pak Sametku a Světlušku s jejich hříbaty odvést z výběhu. Když jsem ale koním nasazovala ohlávky a vázala si je postupně, jak jsem je "odchytávala", ke krmelci, napadlo mne, že možná hříbata nebudou chtít přejít skrz branku, i když bude otevřená a budou se mi k Picovi a Aletce vracet. A tak jsem to zkusila jinak - vzala jsem z pastviny celé stádo najednou, tedy do jedné ruky dvě vodítka, do druhé další dvě a hurá skrz otevřenou branku, po cestě, přes silnici až do stodoly... A hříbata nás následovala. Než jsem stačila za hříbaty ve stodole zavřít, nevím jak, ale Rupert proboural hrazení a pustil se do Pica. Toho jsem ale nepustila z ruky já. Honem jsem odepnula vodítka klisnám, pootevřela jsem stodolu a odtáhla bojovného hřebce ven. Za Picem jsem ale dovolila, aby se ven protáhl i Rupert a teprve potom vrata zcela zašoupla. Volný Rupert dorážel na Pica a s tím já spěchala do horní ohrady U rybníka. Tam jsem ho uvázala ke krmelci a šla zavřít branku ohradníku. Tak jsem dost nečekaně splnila i druhý úkol dne - "ukončit připouštěcí sezonu", tj. oddělit hřebce od klisních stád. Pica jsem odvázala a ba hřebci se šli pást. Už neměli o co - o koho - bojovat, tak se uklidnili a smířili s tím, že teď budou zase spolu.

pd_50_file_004.jpgNež jsem se vrátila do stodoly, původní Rupertovo stádo odešlo ven, musela jsem je zavolat a počkat, až hříbata vejdou znovu do stodoly. Nějak se tam zpočátku nikomu nechtělo...

pd_51_file_002.jpgAle dočkala jsem se a nakonec hříbata měla bezpečně ve stodole. Postupně jsem jim ohrazení zmenšovala, až jsem měla hříbata zavřená ve dvou malých ohradách.

pd_52_file_002.jpgNanosení hrádí do stodoly, přesun a zavření hříbat, a já to zvládla úplně sama, bez pomoci někoho jiného. Uf, ulevilo se mi, ještě zbyla chvilka na pomazlení s Lunou a brzo jsem se dočkala příjezdu našeho komisaře. Postupně jsme spolu očipovali všech pět hříbat, zaplatila jsem a v klidu hříbata vypustila z ohrádek na pastvinu. Poprvé byly všechny letošní hříbata v jednom stádě. Kobyly už si to spolu "domluvily" (nevím jak se stalo, že se Grácie ocitla v druhém ohradníku a musela jsem pro ni dojít a přes stodolu ji vrátit k ostatním) a hříbata si jistě užijí více dovádění... A při prodeji hřebečků využiji stodolu k oddělení prodávaného hřebečka.