Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek

Příběh narození:

V neděli večer jsem pozorovala, že se Aletka drží ve vzdálené části pastviny, což jsem považovala za možný příznak brzkého ohřebení, ale při kontrole vemínka se mi to nezdálo tak akutní, protože Aletčino vemínko bylo menší než dětská pěst a tak jsem Alettu nechala na pastvině. V pondělí ráno byl frmol, koně jsem před dojením jen od silnice „spočítala“ a teprve během dojení jsem pozorovala, že Aletka je stále na konci pastviny, stojí v pozici hlídajícího koně a jakoby v trávě před ní něco leželo. No, to už se mi stalo vícekrát, že jsem se běžela podívat na kámen v louce , takže jsem dojení nepřerušila a došla jsem si pro dalekohled. Ten mi prozradil, že tentokrát nevidím hříbě, kde žádné není, ale hříbě, které je a dokonce jsem viděla pokus hříběte vstát, takže je živé, sláva, tak rychle podojit a pak se půjdu podívat, co se nám narodilo. Když jsem o hodinu později došla na pastvinu, hříbě leželo, spalo a nevzbudil ho ani můj příchod, ani prověrka pod ocáském (dokonce opakovaná, nemohla jsem uvěřit svým očím). Teprve pak zvedlo hříbátko hlavičku z trávy a já viděla, že mám od Aletky nejen kobylku, ale přímo kobylku s hvězdičkou, nádhera. Ovšem klid malé kobylky (večer jsem jí naměřila 53 cm) byl až zarážející, už jsem takové klidné flegmatické hříbě nejednou zažila a nakonec oplakala. Tak se nutím do klidu, žádné jásání ani panika, prostě počkáme do večera, víc se dělat nedá. Byla jsem docela ráda, že jsme ten den nutně museli do Plzně, jinak bych se stále starala o to, jestli bude hříbátko v pořádku. Poručila jsem to Bohu a přírodě a nechala obě v klidu na louce. Překvapilo mne, že Aletka hříbě před Askou tvrdě hlídala, nedovolila jí přiblížit se k malé, chovala se jako zkušená matka a sebevědomý kůň. Mě k hříbátku pustila, i když při odpolední úlevné kontrole (byly obě na druhé straně výběhu, takže tam malá musela dojít) na mne klopila Aletka uši, ale bez potíží jsem večer při třetí exkurzi k hříběti pobíhající Amber chytila a naočkovala sérem proti ochromě. Mascarell a Merci jsme nechali udělat výtěr na vyšetření metritidy, Asku zkusíme v jejích 22 letech ještě připustit. Říká se, že klisna jde ke koni, nebo také, že „žádá“ a já myslím, že při svých říjích nás Aska o další hříbátko opravdu žádala a chceme jí ho dopřát. Všichni říkají, že je na svůj věk ve vynikající kondici, i mě se zdá, že vypadá na 15 a ne na 22 let. Naopak Aletka se leckomu zdá na maminkovské povinnosti mladá, no možná, mít jinou dvouletku, abychom Aletku neizolovali vloni oddělením od stáda do samoty, tak by letos hříbě asi ještě neměla. To u Touhy a Ginevry tím, že jsou dvě, bude lepší - budou oddělené od hřebce, ale budou mít jedna druhou . 

Výstavní úspěchy:

2010 - výstava Plasy - 1. místo ve třídě hříbat minitypu