Jdi na obsah Jdi na menu
 


Útěk Sindy a Samby

7. 1. 2008

Šlo o vteřinku nepozornosti, kdy jsem šla pro holky do zahrady, ale nevzala si na Sindy vodítko. Vedla jsem ji ven jen za ohlávku, otevřela branku a otáčela jsem se, abych branku přidržela otevřenou i hříběti, které „netrefilo“ ven. Zato když konečně našlo, kudy za maminkou, vyrazilo s takovým elánem, že jsem tím byla zaskočená. Sindy totiž škubla a uháněla za hříbětem!

Protože jsem u útěku byla přítomná, hned jsem se snažila o chycení, nějak jim nadběhnout a zahánět zpět do vsi. Kobylky ale přeběhly 2 pole a ztratily se mi v lese.

Tam se mi nepodařilo zjistit, kudy po rozvětvení cesty pokračovaly. Vrátila jsem se domů a čekala, až mě někdo vyhledá, že našel koně. Totiž už se nám stalo, že jsme hledali intenzivně koně a doma na nás čekal hodný člověk, který ho chytil a zavřel k sobě na dvůr.

Dočkala jsem se dvou zpráv, ze kterých jsme mohli usoudit na další směr pohybu koní za lesem. V podstatě obloukem proběhly 4 katastry, až se u kolegy ve vedlejší vsi druhým směrem, než původně utekly, zarazily na vojtěšce.

Tak že by hledaly, kde by našly nejchutnější krmení?

Ustájila jsem je provizorně u toho kolegy a odtud jely domů. Měly totiž právě druhý den frčet zpátky k majitelce!

Ovšem telefonát majitelce koní ve chvíli, kdy jsem věděla jen tolik, že má kobylky kdesi v lese, byl zajímavý…utěšovala ona mne, že se určitě najdou a měla pravdu. Dodnes jsme zůstaly přítelkyněmi – ale kdyby se kobylky nenašly?

 

Poučení? Na cizího koně vždycky s vodítkem! Ale Sindy byla u nás narozená kobylka a i když už pár let naše nebyla, za cizí jsem ji nepovažovala.  Nebyly ale součástí stáda, protože už jsme neměli žádného z koní, se kterýma vyrůstala. Proto utekla zcela pryč od ostatních koní. Hřebec ji už také nezajímal – byla už připuštěná, po říji.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář