Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kam s ní?

8. 12. 2008

Shetland má mít dlouhou hustou hřívu, kštici až na nozdry, že se člověk diví - jak to zvíře vlastně vidí? Shetland se kouká na svět nejraději za svou přirozenou „záclonou“ schovávající mu oči před mouchami, ale ne vždy přesně to, co roste poníkovi na hlavě, vyhovuje i lidem kolem něj. Kůň je Váš majetek, můžete si tedy dělat s jeho hřívou co chcete? U výstavních poníků je odpověď jasná - výstavní řád povoluje pouze přirozeně působící úpravu, což znamená, že hřívu lze pouze pročesat a co se týče možného ostřihání, lze pouze zarovnat nestejně dlouhou hřívu, ale tak, aby použití nůžek nebylo poznat. O skutečném zkrácení rovnoměrně narostlé hřívy lze uvažovat jen při délce hřívy nad  cca 60 cm, kdy může hříva koni překážet při popocházení při pasení… Zastřiháváme tedy jenom konečky hřívy jako dlouhovlasým dívkám, které nemají zájem o zakrácení své ozdoby. Častěji se zkracují žíně na ohonu, které by jinak poník tahal za sebou a při ucuknutí zpět by si ocas přišlápnul. Zakrácení se provede zhruba po spěnkový kloub, tedy kousek nad zemí, u koní, kteří mají v této délce ještě hustý ohon, doporučuji zkrácení do oblouku, aby zakončení nebylo v jedné délce příliš nápadně umělé, ale tím, že budou některé žíně o 1-2 cm kratší, bude ohon vypadat přirozeně. U koní s řidším ohonem stačí „špičku“ zastřihnout do roviny.

Přestože hříva má vypadat přirozeně, má-li být současně upravená a vzhledná, zásahům se nevyhnete. Poníci s velmi bujnou hřívou jí mají dost na obou stranách, u jiných se celá nebo skoro celá pokládá na jednu stranu. Zajímavé je, že většinou je trocha hřívy v kontrapozici buď hned za ušima, nebo na kohoutku. Na kohoutku jde o kratší žíně, se kterými nic neuděláte a pro celkový dojem nejsou ani podstatné, pramen hřívy za ušima, který se neustále vrací na „nesprávnou“ stranu krku, lze  podstrčit pod nátylník uzdečky nebo ohlávky a tedy přidat do kštice.

Pokud používáte shetlanda k ježdění dětí, je bujná hříva leckdy na obtíž, ale vystřihat koně „na ježka“ je řešení, které připravuje koně o jeho přirozenou ochranu proti mouchám. Navíc je to zbytečné, protože problémy lze vyřešit i jinak, než nůžkami:

1.máte pocit, že kštice vadí poníkovi při sportu? Kštici lze splést do copánku, který výhledu koníka už nepřekáží, popř. můžete kštici sčesat stranou a konec zastrčit za uzdečku.

2.stává se, že kombinace bujné hřívy a malých shetlandích uší umožňuje snadné přetažení uzdečky přes hlavu dolů? Pak stačí vystříhat 1-2 cm hřívy za ušima koně na místě, kam pak nátylník zapadne a bujná hříva ho pak naopak bude pomáhat udržet na správném místě. Tato úprava nevylučuje předvedení poníka na výstavě, protože i tam má pony na sobě uzdečku a ta vystříhaný 1 cm hřívy zakrývá a použití nůžek nebude viditelné.

3.překáží hříva při ježdění - zamotává se dítěti do otěží? Zapleťte ji do copánků. Můžete uplést několik copánků na jedné straně, nebo připlétaný cop. Tzv. „bobíky“ jsou spíše použitelné na řidší kratší hřívu.

A na kterou stranu má hříva směřovat? Není na to předpis a příroda si to rozhodne sama, pouze u hříbátek, kterým se začíná ohýbat stojatá hříva, máme šanci náhodě pomoci a můžeme ji sčesávat žádoucím směrem. Staří formani česali koním v páru hřívu na vnější strany, takže náruční kůň ji míval napravo a podsední nalevo, ozdobení hřívy bambulkami, zapletenou slámou, mašlemi apod. bylo pak dobře viditelné.Jinak vlastně žádná správná strana není, pokud neuvažujete, že poník bude vystavován, tedy voděn po pravé straně vodiče a bude ukazovat posuzovateli hlavně svou pravou stranu, takže by bylo lepší, aby na tuto stranu měl poník i hřívu, pokud ji nemá na obou stranách krku.Protože většinu věcí děláme s poníkem z jeho levé strany, snáze podrbáte koně z té strany, co nemá hřívu, dítě má trochu lehčí nasedání na koně (konec otěží se drží na té straně krku koně, odkud se nasedá), kůň se lépe postrojuje (manipulace s postrojem má i složku posouvání postroje po koni a lépe se provede po holém krku).

A nyní konkrétně k mým koním.

Sametka i Gemini mají hřívu „správně“ napravo. Sametce roste řidší spíše koňská hříva, Gemini má hřívu hustější, ale krátkou (roční holanďanky ji mají delší). Fientje měla hřívu na obou stranách krku, na jaře si ji zčásti odrbala, takže nevypadala moc vzhledně, o nějakém zásahu nůžkami jsem neuvažovala, protože zkrácením zachované hřívy by se nic nevyřešilo. Aletta-Clair měla hřívu na polovině délky krku napravo, na polovině nalevo. Vypadalo to divně, tím víc, čím byla hříva delší. Zkusila jsem rozčesat její hřívu na obě strany krku po celé jeho délce a aby hříva takto zůstala, vypletla jsem ji do copánků. Nevím, co se stalo, ale copánky, až na jeden, z hřívy zmizely, většinou i s hřívou. Kobylka byla nejen divná, ale odrbaná a rozcuchaná. Další copánky jsem si už zaplést netroufla. Hřívy už nebylo dost na rozčesávání na obě strany, tak jsem Aletce při návštěvách výběhu přehazovala polovinu hřívy doprava, ale vydrželo to pouze chvíli - než se kobylka proběhla - při běhu se hříva srovnala do původní podoby. Nakonec se to vyřešilo po příchodu Tirzy, které roste hříva nalevo, je hustá a dlouhá. Narušila tím možnou jednotu stáda a já zkusila Aletce naopak přehodit pravou část hřívy doleva. Nevím, zda je to tím, že Aletka právě dosáhla takové délky a váhy své hřívy, že už jí nemůže přepadnout zpět, nebo zdali je levá strana kobylce vrozená a já česáním doprava „šla proti proudu“, ale vlevo to konečně začalo držet a kobylka konečně pěkně vypadá! Takže momentálně máme české kobyly s hřívou doprava a holandské s hřívou nalevo (i Fientje má nyní vlevo hřívy více).