Jdi na obsah Jdi na menu
 


Empatie koní

10. 11. 2007

Začnu vzpomínkou na GOLDANA. Jednou jsme se vraceli z dětského dne pořádaného ve vzdálenější vesnici.Protože hrozil déšť, poslala jsem dcerku doprovázející nás v sedle Almy, napřed zkratkou přes pole, zatímco já ten lán musela s hřebečkem ve vozíku objet. Na terénní jízdu s miminem v náručí nebylo pomyšlení. Malý Mareček mi usnul na klíně a nemohla jsem s ním nic dělat, než ho dál jednou rukou přidržovat a druhou třímat opratě. Goldan o samotě táhl jak čert, měla jsem ho co držet, aby s náma „nezdrhl“ a tak jsem se obávala, jak doma na dvoře zvládnu sesednout s Markem na rukou. Ale ač se Goldan cestou plnou silou opírat do opratí a nejraději by to vzal tryskem, takže do dvora jsme zatáčeli, že nám byly málem ty dokořán otevřená vrata „malá“a bylo k očekávání, že obvyklé zlobení hřebce po přijetí domů ke klisnám bude s rozjařeným hřebcem ještě o něco výraznější. Očekávala jsem, jakmile povolím opratě, popocházení a cukání s vozíkem, jak to koník předváděl jindy. Zastavila jsem poblíž dveří a Goldan mne překvapil. Jako kdyby se „přepnul“ do stavu „jsem opatrný na baby“ a stál, jako kdyby zmrzl (nebo jako kdyby mu někdo řekl „štronzo“ – jestli tu hru znáte) a tak se problém, nad kterým jsem přemýšlela během Goldanovo energické cesty domů, vyřešil Goldanovo empatií. V pohodě jsem sestoupila, aniž se syn probudil, odnesla ho do pokoje a pak teprve šla vypřahat Goldana, který na mne na dvoře nehnutě čekal. Pochopil nějak, že tentokrát musí zastavit na dvoře, jak jsem ho to učila, ale nikdy dosud ani poté takto na 100% neudělal? Protože vždy se choval k malým dětem jinak než k větším, byl opatrný, aby jim nijak neublížil, věřím tomu, že vycítil, že je důležité, aby při tomto sesedání z vozíku bral ohled i na mne, když mám prcka na rukou, zatímco cestou domů o nic nešlo, nic klukovi nehrozilo a tak mohl laškovat a spěchat.

     Kromě koní chováme i krávy. Ty mi svým chováním připomínají děti (které mám tři) – každý den zkoušejí, jestli by se dnes nemusely dojit, dělají, že nevědí, co se od nich chce a i když 2x denně trénují cestu do dojírny, pořád jsou mezi nima zvířata, co se schovávají až do posledka za druhé a jako kdybych slyšela. já nechci – až potom, ať jde někdo jiný…
Koně se chovají víc „dospěle“ – spíš jako vtipálkové, co nám klidně šlápnou na nohu, shodí nás ze sedla, utečou z výběhu. Ale také poznají, kdy končí legrace a hrozí velmi vážný úraz.

 Další příklad, kdy kobyla svým jednáním zabránila zlému úrazu, je z doby mého ježdění v oddíle. Vraceli jsme se z vyjížďky a prakticky dojeli až ke stáji, stačilo ji jen objet a sesednout. Kamarádka jela přede mnou a tak jsem to měla dobře před očima. Její kobyla se něčeho polekala a nepřipravenou jezdkyni shodila a přeběhla po ní do stáje. Alespoň tak se nám to ostatním ztuhlým zděšením jevilo. Alena skutečně měla na tváři blátivý otisk podkovy – kobyla však dokázala příslušnou nohu i ve svém splašeném běhu odlehčit, plně vahou nedošlápnula a tak to skončilo malou modřinou od hrany podkovy.

 Můj osobní zážitek s mojí vlastní klisnou SONETOU zapřaženou do saní je asi nejprůkaznější. Jeli jsme po silnici a jakýsi vůl jedoucí v autě za náma si na nás zatroubil. Kobyla se splašila a že byly zaváté příkopy, netrefila se správně na odbočku polní cesty, ale vzala to přes příkop. Drncnutí mě vyhodilo do sněhu před sáně. Zoufalé a naléhavé hou! zastavilo Sonetu na místě, sanicemi saní centimetr od mého obličeje a břicha.

Zcela určitě nezastavila proto, že by metrákové saně přeze mne neutáhla, tahali jsme s ní mimo jiné dříví z lesa a už se nám stalo, že táhla tak poctivě, že když se jí strom zaklesl a nemohla ho povytáhnout, nepovolila ona, ale spíš postroj.
Nevím, jak by to dopadlo, kdyby tenkrát Soneta nepochopila, že její okamžité zastavení prakticky uprostřed kroku fakt potřebuji. Byla jsem v 7. měsíci těhotenství. Měkký sníh, do kterého jsem spadla a koňské pochopení situace nám umožňují se již 21 let radovat z dcery Lucie. Mělo tenkrát vliv, že Soneta sama byla také „v naději a tedy vnímavější k mnou vyřknutému povelu a jeho skutečně nezbytně nutnému okamžitému splnění?

 

 Pro další zamyšlení mám vztah ASKY, plnokrevné kobyly s poničkou Sametkou letos na jaře. Asku jsme dávali do výběhu pouze přes den mezi 10. a 16. hodinou (čas byl dán tím, že dopoledne bylo odvedení Asky do výběhu ukončením práce u zvířat, odpoledne jsem odvedením Asky do stáje naopak začala. Tak to fungovalo, dokud se Sametka neohřebila. Všimla jsem si, že se obě nastávající maminy drží často pospolu, ač jsou v podstatě z obou krajů spektra plemen – urozený anglický plnokrevník a pro¨imitivní až pravěký shetlandský pony…Když se narodil malý Bonsaj, Aska mu dělala „tetičku“ a pomáhala Sametce hlídat hříbě před zvědavostí ostatních příslušníků stáda a Sametka tuto spolupráci přijímala a Asku jako jedinou k hříběti pustila. Ovšem odvedení Asky do stáje nepřicházelo v úvahu – odmítla se nechat odvést a začala jí tedy sezona nocování venku trochu dřív, než jsme plánovali.

 

Když jsme se rozhodli koním nechat vystrouhat kopyta (už pár let děláme očkování koní, odběr krve i strouhání na pastvinách, pro veterináře koně přidržím za hřívu, pro kováře k něčemu uvážu), dovedla jsem Asku a Sametku ke krmelci a uvázala každou z jedné strany. Aska byla najednou velmi neklidná a tak nervozní, že jsem ji musela převázat k Sametce a ona, když jí očichala záda a zkontrolovala tak, že je její malá přítelkyně v pohodě, se zase uklidnila.

 

Aska se posléze venku i ohřebila. Ani pak se nenechala odvést (s hříbětem) do stáje. Ale naopak se zachovala, když se její Merci omylem dostala za ohradník do druhého výběhu. Stála za páskou, hlavu nataženou do druhého výběhu a snažila se uklidnit Merci, která nevěděla, jak se dostat zpátky k matce. Šla jsem jim pomoci, ale nevěděla jsem, zda se nechá Aska odvést k brance – v podstatě od hříběte, když se pár dní předtím nenechala odvést ani s hříbětem. Ale byla jsem překvapená – Aska mne poslušně následovala a došly jsme spolu přes branku pro hříbě na druhou pastvinu a zase zpět k ostatním koním. Jak poznala, že jí jedině já mohu pomoci a jedině tím, že ji povedu pryč?

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář