Jdi na obsah Jdi na menu
 


Asčino dočasné kulhání

27. 2. 2008

Několik dní po zjištění, že už je březí, jsme ji našli při ranní kontrole vleže na trávě - nemohla se postavit na jednu svou zadní nohu. Tak jsme zorganizovali mechanizaci a vyrazili ji zvednout traktorem s nakladačem a popruhy, ale když těsně k ní záchranná jednotka přijela, kobyla se vyplašila natolik, že se sama na třech nohách zvedla. Velké dilema - mám ji v tomto stavu nějak dopravit domů, když nechce dobrovolně na vodítku udělat krok a navíc riskovat, že ve stáji ji traktorem zvednout nebude možné a museli bychom pro ni vybudovat nějaké jiné zvedací zařízení, riskovat i možné potlučení klisny o zdi stáje nebo ji nechat ležet v mrholícím dni a riskovat zápal plic? Musela jsem jít dojit a tak jsem jen vybíhala z dojírny a sledovala vývoj situace na pastvině, protože jsme se rozhodli pro kompromis - necháme ji ještě pár hodin venku a do stáje ji dopravíme odpoledne. Při první kontrole jsem se zděsila a vyčítala si, že jsem Asku nedostrkala domů - znova ležela. Při další obhlídce ale zase stála, tak se mi ulevilo, že je schopná vstát i bez hrozby traktoru nad sebou. Aska vleže své noze ulevovala a tak se mohlo doufat, že by jí k uzdravení mohl stačit i odpočinek.

Protože se moc nenapásla, nesla jsem jí po dojení kýbl s ovsem k přilepšení a navíc jsem doufala, že ji tím zabavím a budu moct prozkoumat, co vlastně s nohou má a jaké bude potřeba přijmout opatření. Přicházely v úvahu jak důsledky stáří klisny, tak třeba i úraz. S tím prvním by se muselo kobyle pomoci výživově, v druhém případě by se věc konzultovala s veterinářem.

Co se však nestalo - když stádo jalovic, pasoucí se ve stejném ohradníku, vidělo, jak přicházím s kýblem, šlo se také přiživit. Aska ve svém oslabení nehodlala o krmení bojovat, v té době se ještě skotu bála a když viděla, jak ji jalovice obkličují, odkulhala stranou. Tak jsem chtěla jalovice odehnat, aby nechaly Asku v klidu nažrat a ony se opravdu rozeběhly, ale snažily se mne oběhnout z druhé strany a běžely přímo na Asku. Ta v leknutí zabrala všema čtyřma a skok a cval k ostatním koním na pastvině. Stal se zázrak. Patrně cosi skočilo zpět na místo (šlacha? kloub?) a víceméně bylo po kulhání. Aska jen nohu trochu nadlehčovala, ale došlapovala na ni, pustila se hladově do pasení a druhý den byla v pořádku. Tak jalovice vyléčily Asku. Dnes už je na skot vcelku zvyklá, pásla se i s hříbětem mezi nima, jakoby naopak hledala mezi nima ochranu…