Jdi na obsah Jdi na menu
 


Asčin útěk do tmy

27. 2. 2008

Kobyla byla u nás jen 2 týdny, drželi jsme ji ve stáji a ven chodila jen na lonži na procházky. Byl začátek prosince, mlhavý podvečer a já se rozhodla provětrat Asku tím, že si dojdu k lesu pro pár smrkových větví do vázy. Asku les nějak znervóznil a nakonec se mi vyškubla a rozhodla se, že se pořádně proběhne sama. Nejdřív jsem ji pronásledovala a později stopovala, běžela přes pole, cestu, další pole, louku, lesem po lesní cestě, úvozem mezi dvěma poli za lesem a u silnice jsem stopu ztratila. To už se dost zešeřilo a mě v té mlze a tmě běhal po krajině černý kůň! Nikdo netušil, že máme kromě poníků starou plňasku a já v katastrofických představách konce tohoto Asčina útěku přemýšlela, zda, až kobylu nalezneme jako pachatele dopravní nehody, mám přiznat, že je naše. Nakonec jsme hledání koně museli vzdát - nikde nic. To proto, že v té době ji už v jedné z okolních vesnic chytili a zavřeli do kravína. To ji docela potrestali, krav se v té době velmi bála. Telefonovali jsme známým na všechny strany a nakonec se k nám dostala zpráva, že Aska je na světě a celá! Druhý den jsem si ji po kopytě dovedla domů - byla to dost dlouhá procházka. Ale hlavně, že to dobře dopadlo a nedoběhla do míst s větším dopravní koncentrací. Po našich vesnických silničkách večer už skoro nic nejezdí…

 

Později jsme Asku přidali k ostatním koním, pásla se s níma v ohradníku a trávila tam jako oni celé dny, jen jsme ji v říjích vodili přes pole ke hřebci.